Interkulturní otevřenost by neměla být projektová záležitost, ale hodnota
Shrnutí panelové diskuse z Regionální poradní platformy
Inkluze, bezbariérovost, participace. Panelová diskuze ukázala, jak různé městské části pojímají interkulturní otevřenost a jak mohou na toto téma nahlížet samotní obyvatelé Prahy s migračním původem. Zaznělo, že klíčem k úspěchu je nejen odstraňování jazykových a kulturních bariér, ale také spolupráce místních úřadů a organizací na podporu zapojení cizinců do společenského a občanského života.
V září proběhla 62. regionální poradní platforma. Její součástí byla i panelová diskuze na téma interkulturní otevřenost městských částí. Zúčastnili se jí Tomáš Taich z odboru začleňování na MČ Praha 7, Petr Prchal, radní pro školství a integraci cizinců na MČ Praha 12, Barbora Matysová z odboru sociálních věcí a zdravotnictví na MČ Praha 11 a Ben Curtis z organizace MigAct, z. s.
Spíše než interkulturní otevřenost preferuje Tomáš Taich pojem inkluze, kterou chápe jako zajištění rovných příležitostí pro všechny, kdo přicházejí do kontaktu s městskou částí, ať už se to týká jakékoliv agendy. Prioritou radnice Prahy 7 je dobrá komunikace, a to i vůči cizincům. Informační servis v několika jazycích je proto samozřejmostí. Za zásadní krok označil vznik pozice interkulturní pracovnice pro ukrajinskou komunitu. Jako důležité vnímá také pravidelné setkávání koordinátorů cizinecké problematiky na školách.
Důležitost komunikace vyzdvihl i Petr Prchal z MČ Praha 12, kde žije početná vietnamská a ukrajinská komunita. Webové stránky zmíněné městské části jsou dostupné v několika jazycích a podpora cizinců zde zahrnuje i jejich zapojování do různých komunitních akcí. “Základní jsou dotace – jak magistrátní, tak od Ministerstva vnitra. Úzce spolupracujeme s řadou neziskových organizací a spolků, které nám velmi spolehlivě a účinně pomáhají při práci s komunitou cizinců. Podařilo se nám zapojit i naše základní a mateřské školy, které v rámci dotací pořádají příměstské tábory.” Jako příklad dobré praxe uvedl také intenzivní jazykovou přípravu pro děti s odlišným mateřským jazykem, kterou poskytují místní školy.
Barbora Matysová vnímá interkulturní otevřenost především jako bezbariérovou přístupnost. “Nejde jen o cizince, ale o všechny obyvatele MČ, kteří potřebují bezbariérovost v jakémkoliv smyslu.” Zdůraznila, že interkulturní otevřenost by neměla být jen projektová záležitost, ale hodnota. Jako příklady dobré praxe vyzdvihla zejména rozvoj interkulturní práce na městské části a spolupráci s dalšími aktéry, jako je např. Městská knihovna v Praze či Českobratrská církev evangelická. Zásadním partnerem spolupráce jsou podle ní také školy a školky, což zaznívalo i od dalších panelistů.
Podle Bena Curtise z organizace MigAct, kterou založili lidé s migračním původem, závisí skutečná interkulturní otevřenost na třech faktorech: 1) schopnostech a mezikulturních dovednostech pracovníků veřejné správy, 2) vůli osob s rozhodovací pravomocí k větší inkluzivitě institucí a 3) nastavení systémů, které musí být přizpůsobeny pro všechny obyvatele, včetně těch s migračním původem. Příkladem dobré praxe je, jak doufá, právě spolupráce magistrátu s organizací MigAct. “Třetina obyvatel Prahy má migrační původ. Jsem rád, že si město uvědomuje, že musí podporovat participaci těchto obyvatel. Proto jako organizace pomáháme MHMP budovat vazby s komunitami migrantů, zapojovat jednotlivce do rozhodovacích procesů, podporovat participaci všemi možnými způsoby.”
A kde vidí panelisté prostor pro zlepšení?
Ben Curtis označil za problematické vnímání cizinců nikoliv jako plnohodnotných obyvatel metropole. Svou činností se MigAct snaží toto odbourat. “I když člověk není občan [ČR] a nesmí volit, může se zúčastnit rozhodovacích procesů a nějak přispět městu, může být součástí diskuze.” Podle Barbory Matysové se musí pracovat na tom, aby princip interkulturní otevřenosti vzala za své celá radnice napříč odbory, aby podpora integrace cizinců neležela na bedrech jen úzkého týmu pracovníků. Na Praze 12 si důležitost spolupráce napříč odbory uvědomili díky řešení situace ukrajinských uprchlíků. Do budoucna mají v úmyslu se na to více zaměřit, sdílet informace a kontakty a na integraci cizinců spolupracovat. Praha 7 vnímá, že opatření na podporu uprchlíků je potřeba lépe zacílit a připravuje proto velký kvalitativní výzkum. Tomáš Taich v závěru diskuze upozornil na to, že obce mají velmi omezenou působnost a pravomoc, přičemž řada problémů, které cizinci řeší, typu bytové nouze aj., je systémového charakteru a sama obec je neovlivní. “My můžeme sbírat informace, řešit nejpalčivější kauzy a tlačit výš, aby se tohle změnilo.”
