Rozhovor s Alenem Kovačevićem
novým ředitelem ICP
10 otázek pro našeho nového ředitele. Přečtěte si rozhovor a seznamte se s jeho příběhem, zkušenostmi i vizí.
Od začátku července jsi převzal nově funkci ředitele, jaké jsou zatím první dojmy?
První dojmy jsou stále velmi pozitivní, mám velkou radost a moc se na tuto novou výzvu těším. Současně si toho skutečně vážím, že povedu tuto skvělou organizaci a vnímám to jako velkou zodpovědnost. Čeká mě spousta osobních i skupinových setkání se svými nejbližšími kolegy. A i tím, že jsem přešel z manažerské pozice do té nejvyšší ředitelské, tak je to velká změna a hodně jsem přemýšlel jak některé věci přenastavit.
Měl jsi nějaký sen jako kluk, kým budeš, až vyrosteš? Jako třeba být ředitelem?
To ne, měl jsem takové typické klučičí sny. Přemýšlel jsem, že bych byl basketbalista, protože basket mě bavil a pořád baví. Pak jsem ale pochopil, že asi nebudu dvoumetrový a v 15 letech jsem to závodně nechal plavat, hlavně tu dřinu a tréninky. Ještě jsem přemýšlel, že bych byl rád diplomatem, protože jsem měl určité představy, že bych své zemi původu, Bosně a Hercegovině, mohl být po studiích mezinárodních vztahů více prospěšný. I když jsem měl tehdy jen bosenské občanství, během studia na vysoké škole jsem si definitivně uvědomil, že to není směr, kterým chci jít. Hlavní roli hrálo to, že jsem se cítil jako doma v Praze a představa, že se vrátím v té době do Bosny, pro mě byla krok zpátky.
Ty vlastně v ICP pracuješ od samého založení, jak ses tenkrát k tomu dostal, k integraci cizinců?
Náhodou. Znal jsem se s bývalým ředitelem Zdeňkem Horváthem z předchozí spolupráce v rámci Slova 21. On mě oslovil, že má možnost rozběhnout novou organizaci, Integrační centrum a jedna z hlavních myšlenek kromě služeb pomáhajícím cizincům byla v tom, aby část pracovního týmu měla migrantský původ a za sebou úspěšný integrační proces. To mě nadchlo a myslím si i po těch 11 letech, že je to stále nesmírně důležitý klíč úspěchu ICP. Tihle kolegové/yně, kteří si sami prošli integrací, mohou své zkušenosti předávat nově příchozím a tím snadněji se navazuje vzájemná důvěra s cílovou skupinou. Bývá to i jeden z důvodů pozitivní zpětné vazby klientů ICP vedle vysokého standardu a kvality našich služeb.
Ale zpátky k otázce, náš vznik byla dlouhá cesta – od té první schůzky jsme čekali asi šest nebo sedm měsíců, jestli ICP bude schváleno a kdy se první projekt opravdu spustí. Bylo to tenkrát dost napínavé.
Jak hodnotíš za těch 11 let vývoj organizace? A jaká byla tvoje cesta v ICP až k dnešku, kdy stojíš ve vedení?
Začínali jsme se setkávat po kavárnách asi v šesti, sedmi lidech a tam jsme plánovali a tvořili první kroky. Mimo jiné tam byl se mnou třeba Jiří Vízek, který tu pracuje dodnes jako finanční ředitel. Potom oficiálně dne 1.4. 2012 začal projekt a my obdrželi jednu menší kancelář zde v Žitné – to už se přidala i další významná kolegyně Anca Covrigová, která tu také stále pracuje. Zajímavostí třeba bylo, že jsem vlastní kancelář měl až v říjnu téhož roku, konkrétně na Pankráci, protože jsem začínal na své první oficiální pozici jako vedoucí pobočky na Praze 4. Mezitím jsem, dalo by se říct, dělal vše, co bylo třeba, abych zviditelnil naše služby a činnost. Hodně jsme třeba oslovovali cizince přímo v terénu. A já na to vzpomínám moc rád, i když nás tehdy vůbec nikdo neznal z řad migrantů. Bylo léto a měl jsem zpravidla dobré ohlasy na to, co jsem předával cizincům na letáku. Stávaly se i vtipné situace, kdy mi občas třeba cizinci z vděčnosti nabízeli jídlo – kebaby, závitky nebo pizzy. Po necelém roce jsem dostal šanci koordinovat v rámci dalšího projektu všechny 4 pobočky a spolupráci s partnery, které jsme tehdy měli. Následně v roce 2016 jsem povýšil na manažera projektu AMIF a teď jsem na pozici ředitele.
A jaké jsou tvoje první cíle na nové pozici?
Sejít se co nejdříve s nejbližšími kolegy v organizaci a říct si, co nás čeká a nemine. Rád bych týmu odprezentoval také základní priority ICP a svoji vizi. Současně chci začít postupně přenastavovat některé procesy uvnitř organizace. A také se chci sejít osobně s externími subjekty, které jsou nějakým způsobem navázáni na ICP jako třeba členové správní a dozorčí rady, zástupci magistrátu nebo Ministerstva vnitra.
Vyzdvihnul bys nějaké úspěchy, které jsi tu za těch 11 let zažil?
Rozhodně. Já myslím, že pomoci přes 30 000 klientů, kteří u nás obdrželi přes 183 000 služeb, je samo o sobě obrovský úspěch. To jsou lidé, kterým jsme s integrací pomohli a naší prací jim usnadnili každodenní život zde v Praze. ICP se dlouhodobě snaží udržovat nadstandardní kvalitu všech služeb (v offline i online podobě), i proto poptávka po službách ze strany cizinců daleko přesahuje naše kapacity. Za ty roky jsou pro nás klíčové služby jako právní a sociální poradenství, kurzy českého jazyka nebo interkulturní práce. Zároveň je máme skvěle nastavené a fungují prvotřídně. Vše se samozřejmě dá ještě dál posouvat a my pořád přemýšlíme jak věci dělat ještě lépe. Také vnímám, že naše agenda síťování je na vysoké úrovní, daří se nám skvěle poradní platformy, tedy koncepčně a odborně se zabývat tématy integrace s dalšími aktéry. A pak bych řekl, že úspěch jsou pro mě také ti lidé, kteří v ICP pracují, a jejich nadstandardní přístup k práci. Ten tým je skvělý, příjemně se s ním pracuje a jsem na ně maximálně hrdý, jak zvládají překonávat i velmi náročná období. V posledním roce to bylo především spojené s příchodem ukrajinských uprchlíků.
Jak vnímáš současnou situaci kolem migrace a uprchlíků v České republice?
Myslím si, že naše společnost začíná být unavená, přece jen už to bude téměř rok a půl od počátku ruské agrese a první vlny uprchlíků. Únava vede často k tomu, že hledáme černé ovce a nálepkujeme je jako zdroj našich vlastních nebo společenských problémů. Nesnažíme se v tu chvíli přemýšlet, co můžeme udělat jinak se svým životem nebo jak nějaké věci změnit, ale víc a víc jsme ovlivněni celkovým míněním a trendy. A to je něco, co se těžko mění, žijeme v době, kdy negativní zpráva je daleko silnější než pozitivní zpráva. Je otázka, co mohou pozitivně ovlivnit politici nebo média v nějaké širší sociokulturní diskuzi, která by připomínala, že ti lidé tady nejsou bezdůvodně a nemůžou za naše starosti. Utekli před bombami, granáty a mučením. Uprchli před smrtí v rozbořených domovech. A tohle už se trochu ztrácí ve společenské diskuzi. Fenomén hledání černých ovcí už se několikrát opakoval, ať už šlo o romskou menšinu nebo uprchlíky ze Sýrie. Také je třeba objektivně říct, že není vše ideální a ne každý se dobře adaptuje v nové společnosti, nicméně nesouhlasím s tím, aby se celá skupina házela do jednoho pytle a obviňovala.
Co všechno může ředitel ze své funkce ovlivnit?
Může ovlivnit některé důležité věci – třeba vizi a směřování organizace. Tu mám celkem jasnou a těším se na týmová a osobní setkání, kde ji budu moci představit. Zároveň strategické priority chci spoluvytvářet právě i se svými kolegy a s týmem. Na základě strategického plánu může ředitel ovlivňovat třeba, jaké projekty budeme realizovat nebo co a jakým způsobem budeme podporovat. Cíl, který ICP má a to pomáhat cizincům a být klíčovým aktérem v Praze, se nezmění a budeme v něm pokračovat. Můžeme se však třeba více zaměřit na to, jak lépe komunikovat navenek o tom, co děláme nebo jak pracovat s naším tématem a majoritou. Vnímám i potřebu více se věnovat dialogu o vzájemném respektu a soužití. Jako ředitel bych rád více prezentoval výstupy ICP a také chci otevřeně komunikovat a udržovat dobré vztahy s klíčovými externími aktéry a donory.
Máš v plánu nějaké změny v dosavadním konceptu ICP?
Asi nebudu teď konkrétní, ale mám plány. Přemýšlím jak uchopit některé věci jinak. Třeba je pro mě důležité zaměřit se na vnitřní strukturu organizace. Máme nový úvazek na HR a já chci díky tomu vybudovat nastavení interních procesů v rámci HR a celé organizace. Pro mě osobně bylo při výběrovém řízení na ředitele důležité, že jsem měl podporu zevnitř od týmu. Věřím, že spokojenost týmu, otevřená komunikace a spolupráce mezi námi všemi jsou důležité prvky, díky kterým ICP bude i nadále skvěle fungovat. Proto se na to zaměřím a budu chtít ovlivnit primárně nastavení procesů HR, spokojenost, motivaci a evaluaci pracovníků. A to si myslím, že je něco, co ovlivnit mohu svým přístupem.
A poslední otázka- kdo je Alen Kovačević, když zrovna není ředitelem ICP?
Tak to jsem hlavně táta a manžel, kterého rodina naplňuje a činí nejvíce šťastným a taky člověk, který si přeje abychom se k sobě chovali všichni s úctou a respektem. A v těch vzácných volných chvílích taky trochu sportovec, i když poslední roky tedy spíše jenom duší :)…
