Tim Postovit (25 let) je český básník ukrajinského původu, jeden z předních slam poetry performerů a překladatel z ruštiny. Studuje rusistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, učí češtinu pro cizince, vede tvůrčí dílny poezie na středních a základních školách a je lektorem workshopu Předsudky v hlavě. Tim se narodil v Kyjevě do rusky mluvící židovské rodiny. Rodiče odešli z Ukrajiny zprvu do Izraele a následně zakotvili v Českém středohoří, kde Tim nastoupil do první třídy. Důvodem k emigraci byla v prvním případě realita popřevratové Ukrajiny a nemožnost svobodně tvořit (Timův tatínek je sochař), v druhém případě – válka. Jaké to bylo začínat v české škole? Setkával se Tim s předsudky? „Bohužel ano. Na hlavní židovské svátky jsem do školy nosil jarmulku a vousatý táta mě doprovázel do školy. Občas se někdo lekl, že jsme třeba teroristi. Lidem také často vadí ruština. Učím češtinu převážně Rusy a Ukrajince a často slýchám, že se k nim Češi chovají hrozně.“ říká Tim a dodává, že kromě osobní integrační zkušenosti byla jeho hlavní motivací k vedení workshopu Předsudky v hlavě možnost přispět ke změně myšlenkového nastavení české majority v oblasti migrace cizinců a zlepšení prostředí, do kterého noví obyvatele České republiky přicházejí. 

ICP: Workshopy Příšerky v hlavě si kladou za cíl učit žáky ověřovat pravost informací na internetu, analyzovat mediální sdělení a celkově pracovat s fakty o tématu migrace a integrace. Jak jsou na tom žáci s mediální gramotností, pokud to jde nějak zobecnit?

Tim: Já jsem postřehl, že žáci a studenti jsou srozumění s termíny jako je clickbait, fake news, ale že se méně orientují v tom, jak se proti tomu dá bojovat, nikoliv se pouze distancovat, ale aktivně zapříčinit, aby se ten řetězec falešných informací utnul. Nicméně rozpoznat nebezpečí dezinformací, fake news a manipulací celkem umí. Spíš nás upozorňují, že jsou to senioři, kteří by měli být vzdělávání.

ICP: Jak se liší reakce na daný workshop a s tím spojené názory vůči cizincům v jednotlivých krajích v Česku? Jestli se to vůbec liší?

Tim: Všiml jsem si, že se názory na cizince liší podle typu školy. Konkrétní příklad: byli jsme na zdravotnické škole v Českém Krumlově a tam budoucí sestřičky a sanitáři měli vztah k těm cizincům až vřelý, sami řekli, že pozorují, kolik cizinců v nemocnicích pracuje a že toto je sféra, kde opravdu celý personál doplácí na nedostatek kolegů. Takže oni vědí, že když tam nejsou čtyři sanitáři, jak má být, tak jaké vznikají konkrétní problémy. Řekl bych, že oni byli vděční jakožto budoucí profesionálové za to, že ten systém je nastavený tak, že cizinci do nemocnic mohou přicházet. Ale jestli se to liší kraj od kraje, tak toho jsem si nevšiml za tu dobu. Celkově nám žáci odpovídají, že jim samotným cizinci nevadí. Když se jich zeptáme, jak je možné, že tady ta nálada ve společnosti je nějak negativně zaměřená vůči cizincům, tak odpovídají, že jsou na vině lidé v důchodovém věku.