Tran Hong Van (28) je lektorka interaktivních workshopů Příšerky v hlavě, studentka ergoterapie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a dobrovolnice (ŽIVOT 90 z.ú., Český červený kříž, Breakfaststory). Narodila se v Praze a dětství prožila na sídlišti v Letňanech. Van o sobě říká, že je typický banán, a je na ní znát, že vyrůstala v Česku, česká společnost ji formovala, mentalitu má taky spíš českou. Nejvíc je to podle Van poznat na humoru, miluje sarkasmus, což je podle ní spíš česká vlastnost. 

Její rodiče se přestěhovali do České republiky v 90. letech, nejprve přijel otec v rámci RVHP pracovat do rokycanské továrny, za ním se po dvou letech přestěhovala maminka. V Praze rodina zakotvila až po osudové návštěvě metropole: jednou byl totiž tatínek Van na výletě v hlavním městě, kde ochutnal sekanou v housce a bylo rozhodnuto, že se rodina musí usadit v Praze. „Táta vůbec neumí vařit, ale sekačku dělá poměrně pravidelně jako svačinu pro své české kamarády, když jdou koukat na fotbal.“ směje se Van. 

Jedním z témat workshopu Příšerky v hlavě jsou předsudky a stereotypy vůči cizincům. I s tím má Van bohužel osobní zkušenost: s předsudky a šikanou se setkávala v podstatě už od školky, což byl i jeden z důvodů proč se rozhodla vést workshopy ICP, které mají za cíl odbourávat předsudky a stereotypy a reagovat na různé dezinformace o cizincích prostřednictvím informování většinové společnosti. „Vést děti ke kritickému myšlení je stejně důležité jako vést studenty k finanční gramotnosti. Umět komunikovat, ověřovat si informace, formovat v sobě dovednost argumentace bez faulů a bojovat proti předsudečnému násilí by mělo být nedílnou součástí jakéhokoliv školního kurikula.“ říká Van, lektorka workshopu. 

ICP: Jaké povědomí o tématu integrace a migrace žáci mají a jak na dané téma reagují?

Van: Reagují převážně pozitivně, není to pro ně nic nového, často se s tímto tématem setkávají díky nějaké osobní zkušenosti, protože buď sami nejsou původem z Česka nebo mají kamarády či příbuzné, kteří jsou cizinci. Žijí v dost pestré sociální bublině, kdy ta jinakost pro ně není ničím ohrožujícím. O to je zajímavější, když se během workshopu setkáme s postoji, které nejsou vůči cizincům úplně otevřené. A tady je pak obrovský prostor pro diskusi. Přijde mi, že záměrem tohoto workshopu není, abychom se ve všem názorově shodli, ono ani není úplně zajímavé sledovat, že se ve všem shodnete, ale právě ta diskuse, kdy si můžeme v bezpečí a respektu sdílet jaké názory zastáváme, můžeme si navzájem naslouchat, jak to máme a co nás k tomu vedlo.

ICP: A co si myslíš, že si žáci z workshopů odnášejí?

Van: Měli by si odnášet to, že o těch věcech umějí kriticky přemýšlet a umějí je něčím podložit. Cílem je, aby nepodléhali „dojmologii“ a nepřijímali názory ostatních, ale dokázali se nad tímto tématem v klidu zamyslet a když si nebudou něčím jistí, tak vědět, kam sáhnout, kde vzít tvrdá data a umět je interpretovat.